Lenka chtěla zhubnout. Nakonec ale změnila mnohem víc než svou postavu

Když za mnou Lenka přišla, měla jasnou představu: chtěla zhubnout a zapracovat na držení těla a chůzi, protože věděla, že se hrbí a při chůzi vytáčí nohy do stran.

Na první pohled by se mohlo zdát, že půjde hlavně o úpravu jídelníčku a několik cviků. Jenže Lenčin skutečný problém byl mnohem hlubší.

Se svou postavou nebyla spokojená už od třinácti let. Celý život hledala způsob, jak vypadat lépe. Zkoušela diety, dělenou stravu, vynechávání sladkostí, běhání, různé „detoxy“, doplňky stravy i cvičení podle internetu. Někdy zhubla, ale kýžený pocit spokojenosti nikdy nepřišel.

Při spolupráci jsme proto musely jít hlouběji. A jak Lenka sama říká: „Po roce jsem jiný člověk, mám úplně jiný život.“

Nejdříve se potřebovala naučit normálně jíst

Na začátku naší spolupráce Lenka téměř necvičila a ve stravování měla sice spoustu informací, ale chyběl jí systém. Věděla toho spoustu o tom, co by „měla“ a „neměla“ jíst. Nevěděla však, co skutečně potřebuje právě její tělo a jak si jídlo poskládat tak, aby měla dostatek energie, živin a nemusela během dne stále něco ujídat.

Začínat další dietou proto nemělo smysl. Místo toho si Lenka nejdříve zapisovala, co během dne skutečně sní. Nešlo o to se za každé jídlo hodnotit nebo trestat. Potřebovaly jsme vidět souvislosti.

Postupně jsme upravovaly nedostatek bílkovin a vlákniny, velké množství cukru po ránu, večerní ujídání i celkové složení jídel. Lenka se učila jíst skutečné jídlo a nespoléhat na náhražky nebo doplňky stravy. Pochopila, že tělo potřebuje nejdříve dostatek živin a teprve potom má smysl řešit hubnutí.

Postupně začala sama rozeznávat, po kterých jídlech má energii, kdy je skutečně sytá a kdy jen bezmyšlenkovitě něco dojídá. A konečně začala jídlo vnímat jako péči o své tělo a ne prostředek k hubnutí.

Z odporu k lásce k pohybu

Lenka si zpočátku vůbec neuměla představit, že by se měla hýbat pravidelně. Dříve se do cvičení nutila, vybírala si aktivity, které ji nebavily, a očekávala, že na svém těle rychle uvidí výsledky. Když nepřišly do měsíce, s cvičením skončila a vyčítala si, že zase selhala.

Místo dokonalého tréninkového plánu jsme proto začaly hledat pohyb, který dokáže zařadit do svého každodenního života.

Postupně začala navštěvovat skupinové lekce, cvičit doma, více chodit pěšky a pracovat na chodidlech, dechu i držení těla. Dnes zvládá silové i kondiční lekce, cvičí s činkami a je nejsilnější, jaká kdy byla. To, co pro ni bylo zpočátku náročné, se krok za krokem stalo přirozenou součástí jejího dne. A pohyb ji konečně začal bavit.

Její postava se změnila. A s ní taky to, jak své tělo používá a co všechno s ním dokáže.

Zhubla, ale přesto stále nebyla spokojená

Lenka postupně zhubla několik kilogramů tuku, zachovala si svalovou hmotu a později začala svaly také nabírat. Zlepšila se její kondice, síla, držení těla i práce chodidel. Dosáhla tedy toho, kvůli čemu za mnou původně přišla.

Jenže pak mi řekla něco, co mě překvapilo: Se svou postavou stále nebyla spokojená.

Zeptala jsem se jí proto, co konkrétně se jí na jejím těle nelíbí a co by chtěla změnit. Nedokázala odpovědět. Začalo mi být jasné, že její nespokojenost nikdy nebyla jen otázkou kilogramů, centimetrů nebo tvaru postavy. Byla zakořeněná hlouběji.

Lenka se celý život porovnávala s ostatními a snažila se přiblížit představě, jak by podle ní měla vypadat dokonalá žena. Taková, jaké vídala v časopisech a médiích. Bylo to ale opravdu její vlastní přání?

Myslela si, že až zhubne, bude konečně spokojená. Jenže člověk může změnit svou postavu a přesto si do nového těla přinést stejné pochybnosti a pocit, že stále není dost dobrý.

Největší změna se odehrála v hlavě

V další části spolupráce jsme se proto přesunuly ke koučinku. Pokládala jsem Lence otázky, na které si musela najít vlastní odpovědi.

Postupně si uvědomila, kolik let strávila honbou za nějakou představou dokonalosti. Dokázala být nespokojená i na dovolené. Její hlava jí nedovolila jednoduše být.

To je jeden z velkých paradoxů dnešní doby. Máme k dispozici obrovské množství informací o jídle, cvičení a vzhledu. Přesto se kvůli neustálému porovnávání můžeme cítit hůř než kdy dříve.

Co je u Lenky po roce skutečně jinak?

Lenka úplně změnila svoje stravování i svou postavu. Pravidelně se hýbe a má podstatně více síly i energie. Hlavně se ale přestala denně vážit a postupně opouští potřebu své tělo neustále kontrolovat a měřit. Víc ji zajímá, jak se cítí, co její tělo zvládne a jestli jí její způsob života dlouhodobě dává smysl.

Pohyb už pro ni není trestem za jídlo a jídlo není nepřítelem, který jí brání dosáhnout dokonalé postavy.

Sama dnes říká:

„Jsem teď dost dobrá a vždy můžu být ještě lepší, když budu chtít.“

A tahle věta ukazuje tu největší změnu, kterou prošla.

Lenka za mnou původně přišla zhubnout a zlepšit své držení těla. Nakonec ale odešla i s novým vztahem ke svému tělu, větším klidem v hlavě a úplně novým životním stylem.

Dieta a tréninkový plán někdy nestačí k tomu, abyste se opravdu cítili dobře. Je potřeba jít hlouběji.