Lukáš chtěl zhubnout a uběhnout Spartan Race. Nejdřív se ale musel naučit něco jiného

Když za mnou Lukáš přišel, měl jasný cíl. Chtěl zhubnout, začít se pravidelně hýbat a připravit se na Spartan Race. Chtěl sobě i ostatním ukázat, že ani po padesátce není pozdě začít na sobě pracovat. A že překážkou nemusí být ani celoživotní skolióza.

Ze začátku to tedy vypadalo, že společně nastavíme jídelníček, přidáme tréninky a postupně ho připravíme na závod.

Jenže Lukášova cesta byla nakonec o něčem mnohem důležitějším.

Celý den v plném tempu, večer úplně bez energie

Lukáš je typický vytížený podnikatel. Od rána něco řeší, přeskakuje mezi úkoly, schůzkami a telefonáty a téměř vůbec se nezastaví. Přes den fungoval hlavně na kávě, jídlo odsouval nebo se odbyl něčím rychlým. Večer potom přišel domů vyčerpaný a měl takový hlad, že by obrazně řečeno snědl i mamuta.

Moc dobře věděl, že by měl pravidelně jíst a hýbat se. Jenže mezi tím něco vědět a skutečně to zvládnout zařadit do běžného dne je velký rozdíl.

Kvůli ADHD pro něj bylo náročné udržet pozornost, plánovat a vytvořit si pravidelnost. Zapomínal na domluvené tréninky, měnil plány a v každodenních povinnostech se snadno ztrácel. Čím více věcí se snažil hlídat, tím větší chaos vznikal.

Začínat tréninkovým plánem a dokonalým jídelníčkem proto nemělo smysl. Nejdříve jsem potřebovala Lukáše naučit, že méně může znamenat více.

První krok: vytvořit jeden pevný bod

Naše setkání jsme nastavili vždy na pondělí v 15 hodin. Stejný den, stejný čas, žádné neustálé hledání nového termínu.

Může se to zdát jako maličkost, ale právě tento pevný bod byl pro Lukáše důležitý. Nemusel pokaždé přemýšlet, kdy se uvidíme, prověřovat, jestli bude mít prostor, a přidávat další rozhodování do už tak přeplněného dne.

Jednoduchý systém pomáhá vytíženým lidem držet se plánu i ve dnech, kdy nemají ideální podmínky.

Pondělí v 15 hodin zkrátka vždy patřilo našemu setkání.

Ranní pohyb jako chvilka pro sebe, ne úkol

Lukášův den často začínal zprávami, sociálními sítěmi a okamžitým naskočením do pracovního režimu. Hlava se během několika minut zaplnila informacemi a požadavky ostatních lidí. Na sebe a své tělo už potom během dne nezbýval prostor.

Proto bylo potřeba jeho ráno změnit.

Zařadili jsme krátké ranní protažení a pohyb. Nechtěla jsem ale, aby ho Lukáš vnímal jako další povinnost, kterou musí dokonale splnit. Ranní pohyb měl být způsobem, jak začít den sám u sebe. Ještě předtím, než svou pozornost rozdá práci, zprávám a sociálním sítím.

Žádný dlouhý trénink. Šlo o nové nastavení: den nezačíná chaosem, ale chvílí, kterou věnuji svému tělu.

Perfektní plán, který člověk nedodržuje, je k ničemu

Lukáš je velmi precizní člověk. Když se do něčeho pustí, chce tomu rozumět a udělat to správně. To je v podnikání často velká výhoda. Při změně životního stylu to ale může být na obtíž.

Člověk má pocit, že potřebuje perfektní jídelníček, perfektní tréninkový plán a stoprocentní disciplínu. Když potom jeden den nevyjde podle představ, bere to jako neúspěch a celý systém se začne rozpadat.

S Lukášem jsme proto postupně ladili jídlo, pohyb i denní režim tak, aby nefungovaly pouze v ideálním týdnu. Potřebovali jsme systém, který zvládne udržet také ve chvíli, kdy má hodně práce, změní se mu program nebo už to jednoduše ten den nezvládne.

Potřeboval se naučit dělat důležité věci dostatečně dobře a pravidelně, ne perfektně.

Samotný jídelníček by nic nevyřešil

Během pracovního dne Lukáš své potřeby pořád odsouval. Káva byla rychlejší než jídlo a pracovní úkol se vždy zdál důležitější než chvíle na oběd. Tělo si ale večer vzalo všechno zpátky v podobě obrovského hladu a potřeby sníst cokoli, co bylo po ruce.

Jídelníček by sám o sobě nevyřešil ten největší problém. Potřebovali jsme především ujasnit, kdy jíst a jak si na jídlo během pracovního dne vůbec vzpomenout.

Postupně jsme hledali jednoduchá jídla a řešení, která odpovídala jeho skutečnému režimu. Bez složitých receptů a bez představy, že každý den musí vypadat dokonale. Cílem bylo, aby měl během dne dostatek energie, nefungoval pouze na kávě a nemusel večer dohánět všechno, co přes den vynechal.

Když se podařilo lépe rozložit jídlo a energii během dne, odezněl večerní hlad. A k Lukášovu překvapení se začalo zlepšovat i jeho soustředění, nálada a schopnost zvládat každodenní zátěž.

Pohyb jako pravidelná součást života

Původní cíl byl odvážný. Uběhnout Spartan Race a dokázat, že to zvládne i po padesátce.

Takový cíl může být skvělou motivací. Pokud ale člověk nemá vybudovaný základ, samotné nadšení nestačí. Proto jsme nejdříve pracovali na pravidelnosti, síle, pohyblivosti a postupném zvykání těla na zátěž.

Celoživotní skolióza nas nezastavila. Museli jsme ale postupovat promyšleně, respektovat jeho výchozí stav a nesnažit se všechno dohnat během několika týdnů.

Lukáš se postupně naučil, že kvalitní trénink nemusí pokaždé znamenat maximální výkon. Někdy je největším úspěchem přijít, odcvičit to, co tělo daný den zvládne, a pokračovat znovu příště.

Největší změna nebyla vidět na váze

Lukáš postupně zhubl a začal se pravidelně hýbat. Získal ale něco možná ještě cennějšího. Je klidnější, soustředěnější a pochopil, že péče o sebe není odměna, kterou si dovolí, až dodělá všechnu práci.

Podnikatelské povinnosti totiž nikdy úplně neskončí. Vždycky se objeví další úkol nebo věc k řešení. Čas na sebe si proto musíme vědomě vyhradit. A když to někdy nevyjde podle plánu? Lukáš už má systém, díky kterému nemusí pokaždé začínat znovu.

Přišel si dokázat, že ani po padesátce není pozdě na velkou výzvu. Nakonec ale nepotřeboval dělat víc. Potřeboval hlavně ubrat. Ubrat chaos, zjednodušit rozhodování a najít pár pevných bodů, kterých se udrží i ve dnech, kdy nejde nic podle plánu.

Někdy člověku nechybí motivace. Chybí systém, který počítá s jeho skutečným životem.

Lukáš si dokázal, že na změnu po padesátce rozhodně není pozdě. Nemusí ale začít drastickou dietou ani extrémním tréninkem. Může začít jedním pevným termínem v týdnu, normálním jídlem během pracovního dne a několika minutami pohybu místo ranního procházení zpráv.

Právě z těchto zdánlivě malých kroků může postupně vzniknout změna, která ovlivní nejen tělo, ale celý život.