Vlasta přišel se zraněním ramene. Odešel ale s novým přístupem k pohybu a péči o tělo

Když za mnou Vlasta přišel, řešil zraněné rameno. Poranil si ho při CrossFitu a chtěl se znovu vrátit k pohybu.

Vlasta sportoval prakticky od dětství. Hrál fotbal, florbal a pořád zkoušel něco nového. Pohyb pro něj byl naprosto přirozenou součástí života.

A protože trénoval pětkrát až šestkrát týdně, byl přesvědčený, že sportu rozumí. Jenže často se hýbat ještě neznamená umět se svým tělem dobře pracovat.

A tak jsme nakonec neřešili jen rameno. Po 12ti měsících spolupráce Vlasta odešel nejen silnější a bez bolesti, ale i vyrovnanější a s lepší schopností se soustředit. Což mu jako pokerovému hráči ohromě pomohlo taky profesně.

Rameno ukázalo na hlubší problémy

Vlasta se od rána do večera téměř nezastaví. Sportuje, cvičí a neustále něco dělá. Jenže velká část jeho pohybu měla podobu hry a výkonu. Hrál fotbal, florbal, cvičil CrossFit a při každém tréninku chtěl podat co nejlepší výkon.

Pokud stále opakujete podobnou zátěž, některé svaly používáte pořád dokola a jiné části těla se do práce téměř nedostanou. Přetížená místa postupně tuhnou, oslabená místa se přestávají zapojovat a tělo si hledá náhradní řešení.

Je to podobné, jako kdybyste měli k snídani maso, k obědu maso a k večeři znovu maso. Maso samo o sobě nemusí být problém. Pokud ale jíte stále jen jednu věc, tělu začnou chybět ostatní důležité složky.

A úplně stejně potřebuje pestrost také pohyb.

Vlasta měl sice hodně pohybu, ale nedělal ho správně

A to je pro zkušeného sportovce těžké přijmout. Začátečník počítá s tím, že se bude všechno učit. Člověk, který sportuje dvacet nebo třicet let, má přirozeně pocit, že už své tělo zná. Vrátit se k úplným základům tak může být mnohem náročnější než přidat další těžký trénink.

Vlasta si u dřepu, tlaku i mrtvého tahu pomáhal pohyby, které ho zbytečně přetěžovaly. V některých pozicích se prohýbal, jinde nedokázal vytvořit potřebnou oporu a sílu nahrazoval tlakem.

Sám později přiznal:

„Myslel jsem si, že sportu opravdu rozumím, protože mnoho let trénuji pětkrát až šestkrát týdně. Když jsem ale začal spolupracovat s Pájou, zjistil jsem, že neumím ty největší základy.“

Začali jsme dechem

Vlastovi dechová cvičení pomohla lépe vnímat tělo, pracovat s napětím a zklidnit se. To bylo důležité nejen při sportu, ale také v jeho profesním životě.

Vlasta je profesionální pokerový hráč. Hodně cestuje, tráví dlouhé hodiny u stolu a během hry pracuje pod velkým psychickým tlakem. Každý den se rozhoduje o částkách v řádu tisíců až desetitisíců dolarů. Potřebuje proto udržet pozornost, pracovat s emocemi a nerozhodovat se zbytečně pod vlivem stresu.

Postupně pochopil, že dech není ztráta času ani něco určeného pouze pro odpočinek. Je to nástroj, který mu pomáhá lépe zvládat fyzické i psychické zatížení.

Když se dokázal lépe zklidnit a soustředit, pozitivně se to promítlo také do jeho práce.

Méně váhy, více kontroly

Dalším krokem bylo upravit způsob, jakým Vlasta cvičil.

Neměl začít dělat více. Potřeboval naopak zpomalit, snížit zátěž a naučit se základní pohyby technicky správně.

Společně jsme prošli dřep, tlak, mrtvý tah a další cviky, které sice už dávno znal, ale potřeboval se je od základu přeučit – zapojit správné části těla, vytvořit oporu a nepřetlačovat každý pohyb silou.

Jak sám říká:

„Zjistil jsem, že je mnohem lepší dělat méně. Dnes se více věnuji dýchání, uvolnění a protažení. Pomáhá mi to nejen v pohybu, ale také ve výkonu a soustředění.“

Pro mnoho mužů je mnohem lákavější přidat další kotouč na činku než ubrat váhu a řešit techniku. Chtějí větší bicepsy, silnější bench-press a rychle vidět výsledek. Práce s dechem, pohyblivostí a oslabenými částmi těla vedle toho může působit jako nudná zdržovačka.

Jenže právě to, co člověk nejraději vynechává, jeho tělu zpravidla nejvíce chybí. A pružné, funkční tělo ve výsledku vypadá i atraktivněji než hora ztuhlých zkrácených svalů.

Bylo potřeba zapojit ty správné svaly

Cílem nebylo jen ubírat váhu a více se protahovat. Vlasta potřeboval pochopit, které části těla jsou přetížené a potřebují uvolnit a které naopak nepracují dostatečně a je nutné je postupně posílit.

Samotné protažení by problém nevyřešilo. Stejně jako by ho nevyřešilo další bezhlavé posilování. Tělo potřebuje obojí.

Proto jsem Vlastovi sestavila tréninkový plán, který propojil: uvolnění toho, co bylo přetížené, a zpevnění toho, co bylo oslabené a neposkytovalo tělu dostatečnou oporu.

Postupně se měnila jeho technika, vnímání těla i přístup k tréninku.

Vlastovo největší uvědomění: Sport je také stres

To vůbec neznamená, že je sport špatný. Tělo ale nerozlišuje, zda zatížení pochází z nedostatku spánku, dlouhého letu, psychického tlaku u pokerového stolu nebo intenzivního tréninku. Se vším se musí nějak vyrovnat a následně zregenerovat.

Vlasta byl zvyklý reagovat na tlak dalším výkonem. Když se necítil dobře, přidal trénink. Když měl ztuhlé tělo, snažil se ho přetlačit. Když něco nešlo, chtěl zabrat ještě více.

Postupně se proto učil rozpoznat, kdy mu aktivita prospívá a kdy už tělo jen dál přetěžuje. Zatížení tak začal lépe dávkovat a vyvažovat.

Teď už svému tělu a pohybu opravdu rozumí

Vlasta se pořád hodně hýbe a sportuje. Rozdíl je ale v tom, že už své tělo nepoužívá jen jako stroj na výkon.

Dokáže lépe poznat, co potřebuje uvolnit, co posílit a kdy ubrat. Více vnímá techniku, pravidelně pracuje s dechem a zařazuje pohyb, který mu pomáhá kompenzovat sport i dlouhé hodiny strávené při práci.

Sám říká, že se dokáže lépe soustředit, méně ho bolí tělo, vydrží déle pracovat a má větší radost ze života.

„Je to celkově mnohem lepší způsob života. Člověk se lépe soustředí, déle vydrží a více toho zvládne.“

Vlasta ke mně přišel kvůli zraněnému rameni. Nakonec ale našel způsob, jak lépe zacházet s celým svým tělem.

Bolest nebo zranění nemusí být překážkou, která nás zastaví. Někdy nás přinutí podívat se na věci, které jsme dlouho přehlíželi.

Poslechněte si Vlastův příběh https://youtu.be/A-4VgXDx39M.

A také její krátký vzkaz a zkušenost s naší spoluprací