Když někomu řeknu, že jsem fyzio koučka, často se zarazí. Neví, co to vlastně znamená. A já vám úplně rozumím. Je to označení, které v českém prostředí nemá pevné místo. Alespoň zatím.
Někdy přijde i přímá otázka: „Ale vy máte ten titul fyzioterapeuta, že?“ A když řeknu, že ne, zarazí se znovu. Nebo přijde kritika.
Ráda bych vám proto vysvětlila, proč to tak je. Jaká byla moje cesta a jaký je rozdíl mezi fyzio koučinkem a fyzioterapií.
Můj zájem o tělo začal už na střední škole
Přihlásila jsem se na střední průmyslovou školu chemickou a už od prvního ročníku studovala farmakologii, somatologii a latinu. Byl to náročný obor, ale mě opravdu bavil.
Už odmalička jsem byla extrémně zvídavá a chtěla jít ve věcech do hloubky. Vždy jsem hledala pravdu a souvislosti. Mám fotografickou paměť a dnes už rozumím tomu, že můj mozek funguje trochu jinak – jede prakticky nonstop.
I proto jsem začala po vyučování docházet na vysokou školu, kde jsem se učila farmaceutickou výrobu a procesy vzniku léčiv. Svou středoškolskou odbornou práci jsem pak obhájila natolik dobře, že mě na vysokou školu vzali bez přijímaček.
Nastoupila jsem na fyzioterapii na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT. Obor, který mě skutečně zajímal. V té době už jsem aktivně sportovala a zajímala se o fungování lidského těla. Běhala jsem maratony, ultramaratony i překážkové běhy jako Spartan Race. Od svých dvanácti let jsem vědomě řešila své fyzické i psychické zdraví. Potýkala jsem se s anorexií a chtěla si pomoct sama.
První ročník na vysoké škole mě trochu zklamal
Nedozvěděla jsem se totiž nic, co by mě posunulo dál. A pak přišla první praxe a s ní realita. Rychlé bloky, minimum času na skutečnou práci s pacientem, hodně administrativy. Spíš „ulevit a poslat dál“ než řešit příčinu.
A to pro mě nebylo ono. Mě baví "pohyb". Baví mě s lidmi pracovat aktivně. Učit tělo fungovat, ne jen tlumit bolest. Proto jsem začala hledat jinou cestu.
Věděla jsem, že tohle není cesta, kterou chci jít. Nešlo o to, že by fyzioterapie jako obor byla špatná. To vůbec ne. Ale způsob, jakým často funguje v praxi, mi nedával prostor dělat ji tak, jak jsem cítila, že dává smysl. Jít víc do hloubky, rozumět člověku jako celku. Nejen ulevit, ale naučit ho, jak se o svoje tělo starat dlouhodobě.
Vydržela jsem dva roky. A pak jsem se rozhodla studium ukončit a vydat se vlastní cestou.
Pokračovala jsem v praxi
Pracovala jsem v IKEM, Thomayerově nemocnici, Rehabilitačním ústavu Kladruby i v soukromé praxi. Tahle zkušenost mě naučila víc než hodiny v učebně.
Zároveň jsem si udělala kurzy masérství, baňkování, reflexní terapie, funkčního pohybu a fitness trenérství a naplno se pustila do práce. Někdy jsem masírovala i 12 hodin denně.
Jenže čím víc jsem masírovala, tím víc jsem si začala všímat jedné věci. Masáž sice pomohla, ale problém se vracel zpátky. Znovu a znovu. Příčina totiž zůstala.
Začínalo mi docházet, že samotné „rozmasírování" nestačí. Že tělo potřebuje jiný přístup. Ne jen ulevit, ale pochopit, proč to bolí. A hlavně změnit to, co bolest způsobuje.
To byl moment, kdy jsem se začala více věnovat pohybu a prevenci. A tehdy se začal formovat přístup, který dnes nazývám fyzio koučink.
Pořád jsem se vzdělávala naplno a hledala souvislosti
Prošla jsem řadou odborných kurzů – od diagnostiky a terapie funkčních poruch pohybového systému přes spirální stabilizaci páteře (SM systém), kinesiotaping nebo jógovou terapii až po pokročilý kurz Wim Hof metody.
Šla jsem víc a víc do hloubky, protože jsem chtěla pochopit, jak spolu v těle všechno souvisí a jak řešit skutečnou příčinu problému, ne jen jeho následky.
Přesto mi dlouho připadalo, že tomu něco chybí. Stávalo se mi, že jsem s klientem udělala všechno „správně“. Z pohledu těla dávalo všechno smysl – uvolnění, mobilita, nastavené cvičení. Bolest ale stejně zůstávala.
A právě tam mi to začalo docházet. Postupně jsem se dostala k práci s psychikou – psychosomatice, koučinku, neurolingvistickému programování. A vše do sebe začalo zapadat.
Dnes vnímám tělo a psychiku jako jeden celek. Pokud neřešíme psychiku, často se to dřív nebo později projeví i na těle.
Za více než 12 let praxe jsem prošla desítkami odborných školení. Nešlo mi o to „sbírat certifikáty“. Lidské tělo a jeho fungování mě ale skutečně fascinuje. A v tomhle směru se pořád posouvám dál. Protože čím víc toho víme, tím lépe můžeme s tělem pracovat komplexně.
Můj přístup se s klasickou fyzioterapií rozešel
Fyzioterapie je důležitý a nezastupitelný obor. Fyzioterapeut vám pomůže hlavně při akutních stavech, po úrazech nebo operacích. Jste z velké části v pasivní roli — přicházíte na terapii, kde vám odborník pomůže. Na doma pak dostanete pár cviků.
Mně se ale osvědčila dlouhodobá, aktivní spolupráce, která řeší zdraví v kontextu. V kontextu fyzického těla, psychiky, návyků a každodenního života.
Když za mnou přijdete, nejdete si rovnou lehnout na lehátko. Důležitou součástí je konzultace. Potřebuju porozumět tomu, co se ve vašem životě děje. Jak pracujete, sportujete, spíte, dýcháte, zvládáte stres i jíte. To všechno ovlivňuje vaše tělo.
Učím vás rozumět tomu, co se ve vašem těle děje a jak s tím pracovat v každodenním životě. Jak sedět osm hodin u počítače, jak dýchat, jak se pohybovat, jak lépe spát nebo jak večer zklidnit nervový systém. Protože právě tady – v běžném dni – vzniká většina problémů. A to často úplně nevědomky.
Označení fyzio koučka tedy není náhrada za titul. Je to popis toho, co skutečně dělám.
Tímto rozhodně nechci vystupovat proti fyzioterapeutům. Velmi respektuji jejich práci a mám radost, že v soukromé praxi vidím čím dál více odborníků, kteří už neřeší jen místo, kde to bolí, ale začínají tělo léčit komplexněji.
Jak fyzio koučink probíhá?
Nemusíte za mnou přijít až v momentě, kdy vás něco bolí. S klienty často nastavujeme i trénink pro sportovní cíle, kompenzaci při vysoké zátěži, zlepšení výkonu nebo soustředění.
Hodně lidí ale přichází až ve chvíli, kdy se ozve bolest. A tady přichází důležitý moment. Neřešíme jen, kde to bolí. Hledáme, PROČ to bolí. Jdeme společně po skutečné příčině problému. Až ve chvíli, kdy jí rozumíme, nastavujeme konkrétní řešení. Takové, které dává smysl pro vaše tělo i život.
Nemám jeden protokol pro všechny. Nedám každému stejné cviky jen proto, že ho bolí koleno. Problém totiž často nevzniká tam, kde ho cítíte.
Pokud bolest kolene vychází třeba ze špatného postavení chodidla, čeho bychom dosáhli jen cvičením kolene? Nejdřív je potřeba řešit příčinu.
Tohle byl konkrétní případ mojí klientky Saši. Místo plánované operace se po několika měsících vrátila k běhání bez bolesti. Šly jsme po příčině a ona sama na sobě aktivně pracovala.
Celý příběh Saši si můžete přečíst tady.>>
V praxi často řešíme i psychiku. Protože dřív nebo později se vždy propíše do těla. Moc mě těší, když mi pak chodí zpětné zprávy od klientů, jako je například tato.
Fyzio koučink je o komplexním přístupu
Přístupu, který respektuje provázanost celého těla, vliv psychiky na celkové zdraví a váš každodenní život. Nesoudím vás a nebudu vám nic zakazovat. Naučím vás, jak to dělat tak, aby to vaše tělo zvládalo i za pár let.
Vysvětlím vám, co se ve vašem těle děje, abyste mu rozuměli. Pak vám ukážu cestu, jak se hýbat bez bolesti a dosáhnout svých cílů.
Na vás je se odhodlat ke změně a aktivně na sobě pracovat. O tom je fyzio koučink.